logo NŽ - úvodní stránka Vyhlášení vítěze ankety Ropák roku 2007!
heslo
proč tyto stránky
železniční politika
databáze nepřípojů ČD, a. s.
odborné problémy
převzato
harmonizace podmínek v dopravě
stručně
užitečné
první čísla NŽ
vtipy
fotogalerie
stáhněte si
odkazy

P o n d ě l í
15. července 2019, 20:02

www.cnw.cz
www.kocky-online.cz/jportal/

vtipy ze železničářského prostředí


Jeden chlápek u soudu zažaloval ČD pro ublížení na zdraví při nehodě na přejezdu.

Prokurátor se postiženého ptá: „Je pravda, že na místě nehody jste policistovi řekl, že jste se nikdy v životě necítil lépe?"

„Ano, to je pravda."

„Tak proč teď viníte železnice, že vám způsobili vážné zdravotní poškození?"

„Když k nehodě dorazil policista, přišel k mému koni, který měl zlomenou nohu, a zastřelil ho. Pak popošel k Azorovi, mému psovi, který byl celý potlučený a zkrvavený, a také ho zastřelil. Pak přišel ke mně a zeptal se mě, jak mi je. Myslel jsem, že za těchto okolností bylo rozumné říci, že mi nikdy nebylo lépe!"


Matematická úloha: v 8:00 h vyjede Pendolino z Prahy do Brna, v 9:00 h vyjede Pendolino z Brna do Prahy. Kde se potkají?

????

V dílnách.


Ptal se rychlík Pendolina: „Hele, kam letos pojedeš na dovolenou?"

Pendolino nato: „Do Ostravy."

Rychlík: „Proč zrovna do Ostravy?"

Pendolino: „Ještě jsem tam nikdy nebyl."


Otázka palubního počítače Pendolina na strojvůdce: „Opravdu se chcete rozjet?"


Výzva cestujícím Pendolina: „Kdo z Vás ukradl tu instalační disketu?"


„Jezdíš pendolinem?"

„Ne, normálním rychlíkem. Je to rychlejší."


Rychlovlak Pendolino zastaví na své pravidelné trase uprostřed pole. Chvíli se nic neděje a pak se z reproduktoru ozve zoufalý hlas: „Není mezi cestujícími přítomen programátor?"


Proč lokomotiva nemůže mít gumová kola?

????

Protože by vygumovala koleje...


Rozčilený cestující nadává kontrolorovi: „Tak vy chcete vidět mou jízdenku?! A na co vám to bude? Vždyť podle jízdního řádu jsem už tři hodiny doma!"


Vlak projíždí tunelem. Když vyjede ven, povídá muž naproti sedící slečně: „Ten byl ale dlouhý, co?"

„Jo? Tak to byl váš?


Jano se po dvaceti letech v emigaci vrací zpět do Bratislavy. Na stanici vystoupí z vlaku a rozhlíží se. Vidí budovu NBS, obrácenou pyramídu, grafitti, mrakodrapy, bezdomovce...Vzpomíná na svoje město před dvaceti lety. Položí svůj kufr na zem a povzdychne si: „Bratislava, jsi to ty?" Chce se pohnout dál, a proto se natáhne ruku po svém kufru, ale ten už tam není. Dodává: „Jsi to ty!!"


V kupé vozu Bmee sedí naproti sobě dva blázni. Po chvíli jeden hovoří druhému: „Prosím tě, vyměňme si místa. Už se na tvůj otřesný ksicht nemůžu dál dívat."


Ve stanici Bratislava hlavní nádraží: „Prosim vás, jede tento vlak na Košice?"

„Ne, na elektriku," odpovídá průvodčí.


V jednom z rychlíkových kupé začne volat jeden muž: „Prosím vás, tchýně chce skočit z okna kupé."

Ozve se chlap: „Tak proč jí v tom bráníte?"

A muž na to: „Ne, nebráním, ale to okno nejde otevřít."


Přijde syn železničáře do školy zapsat se do první třídy. Sedne si do lavice a sám pro sebe si brouká: „Kurnik, samé dřevěné lavice a to že prý je první třída..."


Železničář: „Co mi tu běháte po trati?"

Policajti: „Kdo je u vás ´potrat´? My běžíme k rychlíku."

Železničář: „Kdo je u vás ´krychlík´?"


Rozčiluje se cestující na železniční stanici: „Pane průvodčí, dočkám se vůbec toho vlaku?"

„Proč ne? Vždyť jste ještě mladý..."


„Pane průvodčí, já mám v Praze stihnout rychlík do Plzně, nemáme moc velké zpoždění?"

„Buďte klidný, pane, nemáme. Zmeškáte ho maximálně o deset minut."


Před závorami stojí dlouhatánská řada aut. Závorářka vyjde z budky a volá na řidiče: „Mějte ještě chvilku strpení, prosím vás! Právě mi volali, že vlak má další půlhodinové zpoždění!"


„Ti dělníci, co dělají na těch kolejích, jsou strašně líní," stěžuje si ve vlaku jedna paní druhé.

„Proč myslíte?"

„No, kdykoliv tady projíždím, stojí vedle kolejí a flákají se."


Jak spojit Zvolen se Žilinou v elektrické trakci?

????

182.053-9 natřeme na červeno v ŽOS a pošleme domů.


Volá sličná a mezi kolegy oblíbená tramvajačka na dispečink: „Potřebuji urychleně vystřídat. Dostala jsem to."

„Ano, jistě," řekne dispečer.

Ale nic se neděje. Po delší době opět zopakuje svůj požadavek: „Potřebuji urychleně vystřídat. Dostala jsem to."

Když nedostane žádnou odpověď, tak naléhavě volá dispečink: „Sakra, slyší mě někdo?! Potřebuji vystřídat!"

„To nepůjde, škyt, když se tady chlapi dozvěděli, škyt, že jste do, škyt, dostala, že jo, škyt, tak se samou radostí, škyt, ožrali na ******..."


Ještě v dobách železničního starověku si cestující koupil do vlaku jízdenku 1. třídy. Ve vlaku jsou však jen vozy 3. třídy. Pán se rozčiluje. Průvodčí ho však uklidňuje, že uvidí, že se situace vyřeší. Vlak přijede pod kopec, zastaví a průvodčí vykřikuje: „První třída může zůstat sedět, druhá vystoupí a do toho kopce půjde pěšky a třetí ven a tlačit!!!"


Vlak má zpoždění a jeden cestující se nevybíravě „pustí" do výpravčího. Zastane se ho jiný cestující a výpravčí mu odpoví: „Jen ho nechte, to není nic proti včerejšku."

„A co bylo včera?"

„No, to jste měl vidět, jak včera vyváděla tlupa lidí zvyklých na to, že rychlík č. xyz jezdí pravidelně s půlhodinovým zpožděním."

„No, to chápu, ale proč zrovna včera tak extrémně?"

„Včera totiž zcela výjimečně jel úplně načas!!"


Význam železničních zkratek:

ČSD - „Čekej soudruhu dlouho"

ČD - totéž, jen díky změně režimu vypadlo to „soudruhu"

SŽDC - „Systém železničního drahého cestování"

ŽSR - „Žiaľ stále rovnako"

ZSSK - „Zlodejiská spoločnosť stále kradne"


Drezína projíždí podél přeplněného nástupiště a na plný plyn tlačí vozík. Najednou čelní sklo zaleje krev a po jejím stečení je vozík plný uťatých hlav. Strojvůdce se obrátí na pomocníka: „Ty Honzo, neměli jsme tu kosu položit do středu vozíka?"


Víte, proč musí jezdit na Skalité-Serafinov dvě 163-ky?

????

Protože jedna by tolik blbců na ten kopec nevytáhla.


Přijde chlap do Smržovky na dolní nádraží a chce jízdenku do Nagana. Ženská za okýnkem řiká: „Nagano? Co to je? - Aha, tak to musíte na horní nádraží, tam mají počítač."

Chlápek jede na horní nádraží a chce zase lístek do Nagana. Chlapek u počítače říká: „To v počítači nemáme. Jeďte do Liberce, tam vám snad pomůžou."

Jede do Liberce a chce zase jízdenku do Nagana. Říkají mu: „Tak to nepůjde. Jeďte do Prahy na hlavní nádraží."

Na pražském hlavním nádraží: „Do Nagana nejezdíme. Jděte na letiště do Ruzyně."

V Ruzyni: „Přímý spoj do Nagana nelétá. Musíte přes Moskvu."

Chlápek už docela otrávenej letí přes Moskvu do Nagana a konečně je tam. Po skončení olympiády jde v Naganu na nádraží a říká (japonsky): „Jeden lístek do Smržovky."

„Dolní nebo Horní nádraží?"


Strojvedoucí na železničním přejezdu srazí dědka. Když zjistí, že děděk má jen lehké zranění, vezmě ho k sobě do kabiny, kde ho položí na podlahu. Vlak s pětiminutovým zpožděním pokračuje v další cestě. Strojvedoucí dědka napojí na přístroje, které nosí s sebou pro případ nouze.

Děda se probere a ptá se strojvedoucího: „Jak dlouho ještě budu na těch přístrojích?"

Strojvedoucí mu odpovídá: „Dokud nesklopím pantograf.


„Nehněvejte se, hledám rychlík do Košic."

„Nehněvám se, pokojně hledejte dál."


Staniční rozhlas: „Vlak z Košíc do Bratislavy prichádza na tretie nástupište, tururu, tururu."

O pět minut později se opět ozve: „Vlak z Košíc do Bratislavy prichádza na tretie nástupište, tururu, tururu."

Vlak přijíždí do stanice, vykolejí a ve staničním rozhlase se ozve: „Hovorila som odstrante tú rúru."


Jdou dvě blondýnky k vlaku na nádraží a jedna se ptá průvodčího: „Prosím vás, doveze mě ten vlak do Prahy?"

„Ne, slečno, lituji...", odpoví průvodčí.

Ta druhá našpulí pusu, vypne hruď a zeptá se: „A mě?"


Nápis v osobním vlaku mezi Hradcem Králové a Pardubicemi: NEPOUŽÍVEJTE ZÁCHODU VE STANICI!

Pod nápisem dopsáno: LEPŠÍ HOVNO VE STANICI NEŽ VE VLASTNÍ NOHAVICI!


Je půlnoc a ožralý průvodce se rozkřičí na celý lůžkový vůz: „Lidi!"

Vzbudí se jeden cestující. Potom průvodčí znova zakřičí v tomtéž voze podruhé: „Lidi!"

Vzbudí se polovina cestujících. Potom průvodčí zakřičí v tomtéž voze potřetí: „Lidi!"

Všichni cestující vykouknou ven, co se děje a ožralý průvodčí dodává: „Co nespíte?"


V kupé ve vlaku z Bratislavy sedí dva starší pánové. V Trnavě si k nim přisedne mladá cikánka. Jak tak cesta plyne, cikánka začne špásovat. Pozdvihne si sukni a přeloží nohy. Pánové nereagujou. Cikánka se diví, ale je už celkem dobře rozhecovaná, tak vytáhne sukni ještě výš a roztáhne nohy. Pánové opět nic. Cikánku to už pořádně napálí, a tak si vysvleče nohavičky a jednomu z nich ji přistrčí pod nos. Starý pán sa dvakrát zhluboka nadýchne, sáhne po slepecké holi a povídá kamarádovi: „Jožo, cítiš ten smrad? To bude Ružomberok. Vystupujeme!


Žena: „Představ si, dnes ráno ve vlaku dva muži vstali, aby mi uvolnili místo."

Muž: „A vešla jsi se?"


V depu si povídají dva strojvůdci.

„Proboha, jak jsi to jel s tím vlakem, že jsi s ním vykolejil do kukuřice?"

„Ále, normálně jsem jel po kolejích a najednou vidím přímo před sebou uprostřed kolejí ležet Američana."

„Tak jsi ho měl srazit!"

„Vždyť jsem chtěl, ale on mi utekl do kukuřice!"


Chlápek, který smrděl jako lihovar, se těžce svalil na sedadlo ve vlaku vedle jednoho kněze. Měl flekatou kravatu, stopy jasně červené rtěnky po tvářích a z půlky plnou láhev ginu čouhající v kapse. Vytáhl značně zmuchlané noviny a chvilku v nich četl.

Pak se ptá kněze: „Otče, nevíte, co způsobuje artritidu?"

„No, myslím, že nadměrná konzumace alkoholu a nevázaný sexuální život."

Opilec se s divným výrazem ve tváři vrátil k novinám a pomrmlával si něco o nepochopitelných věcech a osudu.

Kněz chvilku přemýslí o tom, co řekl, a pak se opilcovi omlouvá: „Víte, nechtěl jsem být tak tvrdý. Jak dlouho máte artritidu?"

„Já ji nemám, ale tady píšou, že ji má papež."


Ve vlaku jede mladá slečna a starý pán. Po chvíli ticha se děda zeptá slečny: „Slečno, že vy pracujete v kanceláři?"

„Ano dědo, jak jste to poznal?"

„Máte minisukni, nožku přes nožku a to chování."

Jedou a zase je ticho. Poté osloví slečna dědu: „Dědo, že vy pracujete v kravíně?"

„Ano slečno, jak jste to poznala?"

„Já jenom, že máte otevřený kravín a v něm chcíplé tele!"


Filozofuje pan Karel v hospodě U dvou soudků: „Nejdobrodružnější knihy, pánové, jsou telefonní seznam a jízdní řád."

„Proč?" ptají se ostatní.

„No, v tom prvním je ve skutečnosti všechno někde jinde a v tom druhém všechno někdy jindy."


Mezinárodní rychlík vjíždí do jedné ruské vesnice. Průvodčí naběhnou, odeženou všechny cestující od oken a okna zatemní černými závěsy. Po průjezdu vesnicí okna zase odtemní. Nikomu to nepřipadá divné, jen jeden cizinec se ptá průvodčího, co to jako mělo znamenat?

„No, víte, asi před deseti roky tento rychlík pro poruchu musel zastavit v této vesničce. V té době se jedno domorodé děvče šlo vysrat do kukuřice a z vlaku ji při tom uviděl jeden Američan. Okamžitě se do ní zamiloval, z vlaku vystoupil, oženil se s ní a vzal si ji do Ameriky."

Cizinec se ptá dále: „To je teda opravdu romantický příběh, ale jak to souvisí se zatemňováním oken?"

„No, od té doby každý den v čase, kdy tudy projíždí tento rychlík, v té kukuřici sere celá vesnice..."


Vrací se lord Norton ve svém Rolls-Royse, který šoféruje, jak jinak, jeho sluha James, domů, ale musí přejet přes trať. A právě na tom přejezdu se auto pokazí a zůstane přímo uprostřed tratě stát. Sluha James se snaží, ale nakonec zahlásí: „Sir, musím jít pro pomoc, aby nás John s koňmi odtáhnul. Vy tu počkejte, ale pro jistotu si vystupte z vozu!"

Lord dobromyslně přikývne a povídá: „Well, James, ale pro jistotu otevřte obě dveře na Vaší straně, aby ten yorkshirský rychlík mohl projet!"


Na konci 19.století šel v Rakousku jeden železničář k věštkyni. Věštkyně mu vyložila karty a povídá mu: „Při svojí práci uděláte jeden dobrý skutek, ale v jeho důsledku zemřou milióny lidí."

Zklamaný železničář se vrátil do práce. Jak stojí na nádražíi, vidí, jak se po kolejích prochází malý chlapec a do stanice se řítí nákladní vlak. Železničář se rozběhne a těsně před vlakem strhne chlapce stranou. Postaví se, opráší se a povídá chlapcovi: „Co to vyvádíš? Skoro tě srazil vlak! Jak se jmenuješ?"

Chlapec odpovídá: „Adolf Hitler."


Jde novopečený bažant (voják) na opušťák poprvé domů. Musí přejít přes přechod, ale to začne fungovat a projede vlak. Voják se postaví do pozoru a stojí, dokud vlak neprojede. Všimne si toho jeho přítelkyně a diví se: „Prosím tě, co tu šaškuješ?"

Bažant moudře odvětí: „Neviděla jsi ten nápis ´Pozor, vlak!´? A ještě to na mě mrkalo!"


Sedí Cikán na kolejích eletrifikované trati a vidí, jak se k němu blíží dva skini na ruční drezíně. Ptá se jich: „Vezmete mě prosím?"

Skini odpovídají: „Jasně, jen nám musíš dělat pantograf."


Dva chlapci cestují osobním vlakem a přitom si vyprávějí vtipy: „Honzo, víš, proč chodí policajti vždy po dvojicích? No přeci proto, že jeden umí číst a druhý psát."

V tu chvíli netuší, že dva metry od nich sedí dva železniční policajti. Ti se postaví a jdou za chlapcema: „Už nás urážejí ty vaše vtipy! Ukažte nám vaše doklady a jízdenky!"

Jeden policajt se do nich začte a povídá druhému: „Petře, piš si..."


Murphyho zákon: Nejprve nakresli grafikony a až potom vymysli, co znamenají.


Nádraží. Probouzející se ráno, nikde nikdo. Jen po nástupišti běží podél jediného stojícího vlaku muž a vykřikuje: „Nováčéék, Nováčééék..."

V jednom okně vlaku se objeví hlava, bežící muž přiskočí a s výskokem vrazí cestujícímu facku. Ten se ohradí: „Co mne mlátíte?"

Útočník: „Jseš Nováček?"

„Ne," zní odpověď.

Útočník vztekle: „Tak co vystrkuješ makovici?!"


Muž a žena, kteří se nikdy předtím neviděli, se setkají v jednom kupé lůžkového vozu. Po prvotních rozpacích se dohodnou, že žena bude spát na horním lůžku, muž na tom spodním.

Uprostřed noci se žena vzbudí a vzbudí i muže: „Prosím vás, promiňte, že otravuji. Mohl byste jít požádat průvodčího, jestli by neměl nějakou deku navíc?"

Muž povídá s leskem v očích: „Mám lepší nápad. Co takhle si zahrát na to, že jsme manželé?"

Žena se usměje: „No, vlastně proč ne?!"

A muž na to: „Dobře, tak neotravuj a jdi se zeptat sama!"


Muž sedí ve vlaku v kupé a naproti němu sedí žena s velkým výstřihem a ještě většími dary v něm.

On sa zahledí do výstřihu a ona mu na to povídá: „Pokud nepřestanete, dám vám jednu do zubů!"

A muž na to: „Ano, ano, a tu druhou do ruky."


Krutá nehoda: „Paní Veselá, mám pro vás smutnou zprávu, váš manžel dnes spadl pod vlak. Mohu vás poprosit, jestli byste ho nešla identifikovat?"

„Pokud je to nutné, tak samozřejmě."

„Bohužel ano, ale vemte si aspoň jeden den dovolené, identifikace bude probíhat na trase Vsetín - Liberec."


Cestuje babka z Martina za vnoučatama do Košic. Přijde průvodčí, podívá se na jízdenku a povídá: „Babka, ale ta jízdenka je do Košic a my jedeme do Žiliny!"

Babka začne hořekovat: „JéžíšiMarjá Josef! Mladý muži, běžte říct tomu mašinfírovi, že jede na druhou stranu!"


Sedí dva Rusové ve vlaku a jeden se ptá druhého: „Odkud kam jedete?"

„Z Petrohradu do Moskvy," odpovídá a hned se ptá: „A co vy, odkud kam jedete?"

„Z Moskvy do Petrohradu," odpovídá první.

Překvapeně se na sebe podívají, pak si svorně nahnou z vodky a vítězně prohlásí: „Na techniku!"


Víte, který železničář je nejhloupější?

????

Pochůzkář! I když má režijku, stále chodí pěšky.


Víte, jak blondýnka oklame železniční společnost?

????

Koupí si lístek na vlak a jde pěšky.


Dvě blondýnky se vezou ve vlaku. Jedna povídá druhé: „To je hrozné, jak je ten tunel dlouhý."

„No, nediv se. Však sedíme v posledním vagóně!"


Cestují spolu učitel, blondýnka a farář ve vlaku v jednom kupé a luští si tu samou křížovku. Blondýnka se zeptá učitele: „Prosím vás, část ženského těla na čtyři, začíná na „p" a končí na „a"?

Učitel přemýšlí a po chvíli odpovídá: „Pata."

Na to se ozve farář: „Nemá tu někdo gumu?"


Na transsibiřské magistrále zastaví vlak.

„Co se stalo?" křičí cestující.

„Měníme mašinu."

Po půl hodině vlak stále stojí.

„Co se děje?" znovu křičí cestující. „Už jste vyměnili mašinu?"

„Ano, vyměnili. Za vodku."


Potkají se dva na nádraží a jeden se ptá druhého: „Kam jdeš s těma kuframa?"

„Musím jet do Prahy vlakem. Představ si, moje žena mi rozbila to nové auto, které jsem si před měsícem koupil!"

„To bych ji zabil."

„A co myslíš, že mám v těch kufrech?"


Ptá se cestující průvodčího: „Jede to přes Most?"

„No, přeci se kvůli vám nebudeme brodit přes řeku."


Nápis ve vlaku na WC: „Záchodu se nesmí použít, pokud je vlak ve stanici!"

Slovenská inovace: „Pokiaľ seriem tak vlak nesmie zastať!"


V železničářské rodině.

Malý Míša otevře dveře do ložnice a vidí muchlovat otce s matkou: „Co to děláte?"

„Ááále nic, to jen nákladní vlak vjíždí do stanice."

Otevře dveře do pokoje a tam starší sestra s frajerem: „A co vy to děláte?"

„Jdi pryč, Míšo. To jen osobák vjíždí do stanice."

Míša vejde do koupelny, vytáhne si pamprlíka a začne si hrát. V tom vejde máma: „A co ty tu děláš?"

„Mě si nevšímejte, ja jen vás doháním na ruční drezíně.


Vlak vjede do tunelu a ze tmy se ozve dívčí hlas: „Dejte tu ruku pryč, joooo?! Ne, vy ne, vy!"


Ahoj. Ve zprávách dávali, že našli škaredou mrtvolu bez hlavy. Mám o tebe strach. Ozvi se.


Nádraží v Táboře.

Cestující: „Pane průvodčí, prosím vás, jede ten vlak na Písek?"

Železničář: „Nééé, na páru!"


Jede jeptiška ve vlaku a přistoupí dáma v nádherném kožichu. Jeptiška zbloudivší z cest Páně a střídmosti se osmělí a zeptá se: „Promiňte, ale, prosím Vás, kolik stál ten krásný kožich?"

Dáma se lehce pousměje: „Jednu noc lásky..."

Dáma o něco později svlékne kožich a objeví se nádherný briliantový náhrdelník. Zvědavá jeptiška zase nevydrží pokušení, které jí Bůh přichystal, a zeptá se na jeho cenu.

„Dvě noci lásky," odpoví ona dáma.

Dáma si stáhne i rukavičky a na ruce má decentní, ale přesto nádherný prsten. Přidrzlá jeptiška dávno zbloudilá tisíce kilometrů od cest připravených Božích prozřetelností se zase ptá.

„To byly tři noci lásky," zní odpověď.

Večer jeptiška rozjímá ve své cele a ozve se zaťukání. Jeptiška se zamyslí a řekne k zavřeným dveřím: „Víte co, otče? Jděte do pytle s těma svýma karamelkama!"


Vlak pomalu odjíždí ze stanice. Chlápek u okýnka ještě volá na druhého, který stojí na nástupišti: „Díky za bezvadnej víkend. A řekněte manželce, že je v posteli lepší než jakákoliv jiná."

Další pasažér ho osloví: „Promiňte, ale jak můžete někomu říct, že jeho manželka je v posteli lepší než ostatní?"

„No, je fakt, ze to vlastně není pravda, ale pan Bradáč je docela fajn člověk, tak jsem ho chtěl nějak potěšit."


Mladý Žid si přisedne v rychlíku ke staršímu pánovi, rovněž Židovi. Po několika minutách jízdy se mladý Žid zeptá staršího: „Řeknou mi prosím, kolik je hodin?"

Starší Žid mlčí a neodpovídá. Mladý Žid si pomyslí: „Zřejmě cizinec." Zopakuje tedy svou otázku německy, anglicky, francouzsky a v jidish. Ale starší Žid na nic nereaguje.

Těsně před cílovou stanicí vstoupí do vagónu průvodčí a oznámí: „Blíží se konečná, budeme vystupovat."

Starší Žid povídá: „Děkuji, pane průvodčí."

Mladý Žid se rozhořčeně obrátí na staršího: „Se mnou, člověkem stejné víry nekomunikujou a s průvodčím ano?"

Starší Žid klidně odpoví: „Podívají, mladý muži. Vy jste se mě zeptal, kolik je hodin. Kdybych vám odpověděl, zeptal byste se mě, kam jedu. Oba víme, kde tento vlak končí, tak byste to hned uhodl. A určitě byste se chtěl u mě ubytovat na noc. A vzhledem k tomu, že mám doma hezkou dceru, určitě byste si s ní chtěl něco začít. A uznají sám: můžu já dát svou jedinou dceru Židovi, který nemá své vlastní hodinky??!"


Matka pracuje v kuchyni a poslouchá svého pětiletého syna, který si hraje v obýváku s elektrickým vláčkem. Najednou vláček zastaví a mladej povídá: „Vy bastardi, kteří chcete vystoupit, vypadněte odsud, protože tohle je poslední zastávka. A vy bastardi, kteří chcete nastoupit, okamžitě hněte zadkem, protože hned odjíždíme."

Zděšená matka vlítne do pokoje a rozčílí se: „V tomto domě takovéto výrazy nepoužíváme! Takže ihned běž za trest do svého pokoje a zůstaň tam dvě hodiny. Pak se můžeš vrátit a hrát si dál se svým vláčkem. Chci ale, abys mluvil jen slušně!"

Po dvou hodinách syn vyjde ze svýho pokoje a hraje si dál s vláčkem. Za chvilku vlak zastaví a matka slyší: „Všem pasažérům, kteří vystupují, připomínám, aby si nezapomněli vzít zavazadla. Chceme Vám poděkovat, že jste s námi cestovali a doufáme, že jste strávili příjemnou cestu." Dál slyší: „Těm, kteří právě nastupují, připomínáme, aby si malá zavazadla dali pod sedadlo. Pamatujte prosím, že kouření není v tomto vlaku dovoleno. Přejeme Vám příjemnou cestu."

Když se matka souhlasně a spokojeně usměje, syn dodá: „A pro vás, kdo jste nasraný z dvouhodinovýho zpoždění, jděte poděkovat tý dámě v kuchyni!"


Přijmou na dráze nového zaměstnance a vezme si ho do parády mistr: „Tak mladej, tady máš koště a půjdeš zamést halu."

„Ale ja jsem inženýr!" říka novej.

„Aha," škrábe se mistr na hlavě, „tak já ti to ukážu."


Jde takhle nahluchá babka přes koleje a najednou kouká, na zemi se něco leskne. Sehne se a ona to pětikoruna. Babka si ji prohlíží a radostně povídá: „Já mám dneska štěstí..."

...húúú..., tadam, tadam...


Na kolejích leží zakrvácená babka a sténá: „Nohy! Moje nohy!"

Jde kolem ajznboňák a praví: „Co to žvaníte, ženská?! Vždyť žádný nemáte!"


Katastrofa: Strojvůdce Vaněk leží v nemocnici zraněný po srážce rychlíku s nákladním vlakem. Jenom díky jeho chladnokrevnosti a zkušenosti nedošlo k nedozírným škodám a ztrátám lidských životů. Ministr dopravy jej sám osobně navštíví se svým doprovodem a pustí se spolu do srdečného rozhovoru: „Tak jak se vám vede, pane Vaňku?"

„Už je to lepší, pane ministře."

„Jak dlouho už jezdíte?"

„Dvacet osm let."

„A kolik je vám roků?"

„Jedenapadesát, pane ministře."

„Jste ženatý?"

„Ano."

„Hmm... tak mi řekněte, jak vlastně k tomu neštěstí došlo?"

„Totiž, pane ministře, jak se to tak stává. Nedával jsem pozor a pak už jsme se holt museli vzít."


Policejní hlídka stojí nedaleko od železnice a najednou vidí, jak vlak vykolejí a jezdí po lese. Když ho dohonili a zastavili, tak se strojvedoucího ptají, co se stalo, a on na to: „Jedu si to takhle v klidu a najednou vidím cikána na kolejích, jak krade měděné propojky. No, co byste udělali?"

„Přejeli ho!"

„No vidíte! A ta svině utekla do lesa."


Turista v malém městečku se ptá místního obyvatele: „Proč máte, prosím vás, nádraží tak daleko od města?"

„Víte, my jsme chtěli, aby bylo blízko železnice."


Po náhlém zastavení vlaku v kanadské pustině hlásí průvodčí: „Mám pro vás dvě zprávy, špatnou a dobrou. Ta špatná je, že došlo k havárii motoru lokomotivy. A ta dobrá, že jsme ve vlaku a ne v letadle."


Jaký je rozdíl mezi manželkou a elektrickým vláčkem?

????

Žádný, obojí existuje kvůli dětem, ale hraje si s tím táta.


Šel myslivec na lov. Přišel k malé díře, zavolal dovnitř hůů, z díry vyběhl zajíc a myslivec ho zastřelil.

Přišel k větší díře, zavolal dovnitř hůů, z díry vylezl medvěd a myslivec ho zastřelil.

Přišel k ještě větší díře, zavolal dovnitř hůů, z díry se ozvalo hůů a myslivce přejel vlak.


Šli železniční policajti pěšky po trati a kontrolují trať. Najednou se jeden podívá dozadu a překvapeně říká: „Aha Franto, už se nedivím, že vlaky vykolejí. Vždyť se podívej, jak se kolejnice v té dálce spojily!"


Paní učitelka se ptá dětí, čím jsou jejich otcové. Janička odpoví, že její tatínek je pošťákem.

„To je moc hezké povolání, děti, ten vám nosí domů pohledy," odpoví na to učitelka.

Karlíkův otec je pekařem.

„Tak díky němu máte každé ráno co snídat," na to učitelka a pokračuje: „A co ty, Pepíčku, čím je tvůj tatínek?"

„Můj tatínek tancuje nahý v gayclubu."

„I ... takovouto práci mají někteří lidé," nejistě na to evidentně překvapená učitelka.

Ta o přestávce se Pepíčka ještě jednou ptá: „Opravdu se tvůj tatínek takto živí?"

A Pepíček na to takt tiše, aby to slyšela jenom učitelka, odpoví: „Ne, ve skutečnosti je železničář, ale jak jistě pochopíte, všichni se za to tak moc stydíme, že..."


Přiběhne pán na nádraží, má dlouhý baloňák a onanuje. Výpravčí na něj volá: „Pane, zbytečně se honíte, už to ujelo."


Vrátí se průvodčí domů ze služby a hned volá na svého syna: „Honzo, hybaj sem a začni mi třást stolem, jdu napsat dopis!"


Přistoupí pán k pokladní na železniční stanici: „Prosím jeden zpáteční jízdenku."

„Kam?"

„No sem!"


Jedno malé české město má tak vysokou porodnost, že to vzbudí pozornost na hlavním statistickém úřadu. Uvolní na to z rozpočtu nějaké ty miliony, najmou sociology, psychology atd. a celý štáb se vydá do toho města na průzkum.

Jeden člen štábu se staví v drogerii. Nedá mu to a zeptá se prodavačky: „Čím to je, že tu máte tak vysokou porodnost?"

A prodavačka říká: „To je hrozně jednoduchý. Každý ráno v šest hodin tudy projíždí vlak a houká támhle na přejezdu a všechny to vzbudí. No, a je pozdě na to jít znovu spát, ale moc brzo na to vstávat."


Murphyho zákon pro železničáře:

1. Kdo se to naučil, ten to dělá.

2. Kdo se to nenaučil, ten to řídí.

3. Kdo to neumí dělat, ani řídit, ten to učí.

4. Kdo to neumí dělat, ani řídit, ani učit, ten to kontroluje.

5. Kdo to neumí dělat, ani řídit, ani učit, ani kontrolovat, ten nad tím řediteluje!


Turista stojí na silnici, poblíž staničního náspu, dívá se do mapy, kolem sebe, do mapy, kolem sebe, a evidentně mu tam něco „nesedí", proto se ho jeden ze zaměstnanců onoho nádraží zeptá, jestli nepotřebuje s něčím poradit.

„Víte, podle této mapy zde má být rybník, ale já zde žádný nevidím..."

„No jo, rybník tady ještě nedávno byl, ale pak jsme při posunu nedávali pozor, a spadly nám do něj vagóny s dětskýma plenkama..."


Jedna paní z malého městečka si v roce 1955 udělá výlet za kamarádkou do Prahy. Už se vydává zpátky, ale v Praze se nevyzná, tak se raději zeptá kolemjdoucí: „Paní, smím se Vás zeptat, kde je Wilsonovo nádraží?"

„Táhle!"

„Ale tam je napsáno 'hlavní nádraží'?!?"

„Milá paní, vždyť i vy jste se za svobodna jmenovala jinak...!"


Přijdou dva páni za průvodčím a ptají se ho: „Pane průvodčí, který vagón jede nejrychleji? My totiž strašně pospícháme."


Dva policisté neměli kde bydlet, a tak si koupili dva vyřazené spací vagóny.

„Já to mám celkem dobré," povídá první, „ale mám na vagóně napsáno Nekuřáci, a tak musím chodit kouřit ven."

„Ty se máš," na to druhý, „to já mám na záchodě cedulku Používejte jen za jízdy. A než ten vagón roztlačím, tak se většinou poseru!"


Na nádraží koukají Slovák a Polák nervózně na pragotron, jak naskakujou minuty zpoždění a Polák povídá: „Pan šuka meškanie?"

Odpověď: „Ne, pan meška šukanie...!"


Nastoupí opilec do metra, postaví se doprostřed vozu a povídá: „Vlevo seděj samí zloději a podvodníci a vpravo samí pitomci."

Na levé straně se zvedne jakýsi pán a říká: „Co si to dovolujete, člověče!? Já jsem nikdy nic neukrad!"

„V tom případě si laskavě přesedněte na druhou stranu."


Dotaz v sexuální poradně: „Pane doktore, můžete prosím popsat polohu „Na EuroCity"?"

Odpověď: „Tato tradiční poloha, oblíbená především kurtizánami, klade jen minimální nároky na oba partnery, neboť pro její dosažení existuje jen jediná podmínka - před nástupem je třeba zaplatit zvláštní příplatek."


Průvodčí vykonávají závěrečnou zkoušku a zkušební komisař se ptá jednoho adepta: „Představte si tuto situaci: Jste v posledním voze soupravy, která jede do kopce. Poslední vůz se náhle odpojí a začne velkou rychlostí sjíždět dolů z kopce. Co uděláte?"

„Začnu neprodleně vybírat rychlíkový příplatek," odpoví budoucí průvodčí.


Zastaví policajt tramvajovou soupravu a říká: „Pane řidiči, vy nevíte, že ve vleku se nesmí přepravovat lidi??? Zajeďte s tím ke kraji, nahoďte výstražné blinkry a budeme to řešit! Vystupte si z vozu! Jaktože máte dveře jen napravo???..."


Britský džentlmen a francouzská dáma s pudlíkem na klíně sdíleji kupé ve vlaku s americkým vojákem. Voják vstane, aby otevřel okno a vrazí přitom do dámy. Začne se omlouvat, ale dáma ho ani nenechá domluvit a vyplísní ho za to, jak je nemotorný, neohrabaný a nevychovaný. Pár minut sedí všichni v hrobovém tichu. Pak voják vstane, beze slova vezme dámě pudla a vyhodí ho z okna. Dáma je vzteky bez sebe a žádá britského džentlmena, aby se jí zastal.

„Jistě, madam," odpoví Brit. „Laskavě prosím o vaše prominutí, pane," říká vojákovi, „ale nemohu se zbavit dojmu, že jste vyhodil z okna nesprávnou čubku!"


V Detroitu nainstalovali na nádraží inteligentní automat na prodej lístků „American Railroad".

Přijde John Brown, vhodí čtvrťák a z automatu vypadne lístek: „Jste John Brown, stár 48 let, chcete do Cincinatti a jízdenka vás bude stát pro první třídu 8,5 $. Do odjezdu máte ještě 10 minut času."

John nemůže pochopit, jak ten přístroj zná jeho jméno, věk a kam chce jet. Chytí pod paží vedle stojícího Indiána, hodí do automatu další čtvrťák a vypadne lístek: „Jste bojovník Orlí Péro z kmene Kiowa, stár 37 let. Přejete si jet do Memphisu. Váš vlak jede za 40 minut a jízdenka první třídou Vás bude stát 6,8 $."

John je z toho úplně mimo. Půjčí si od Indiána šaty a čelenku, vhodí další čtvrťák a z automatu vypadne lístek: „Jste nevěřící John Brown, stár 48 let. Chtěl jste do Cincinatti, ale zatímco tu děláte tyhle blbiny, váš vlak odjel. Ušetřil jste 8,5 $ za jízdenku první třídou."


Jede maminka s Pepíčkem vlakem a klukovi se chce kadit. Záchod pořád obsazenej, a tak když vjedou do tunelu, vysadí kluka, ať se vysere z okýnka. Jenže tunel nebyl tak dlouhej, když tedy za tunelem zastavili na zastávce, kluk ještě tlačil. Průvodčí na to civí z perónu a povídá si: „Bože, to je ale vošklivej chlap! Kdyby neměl v hubě ten doutník, řeknu, že je to prdel."


V kupé obdivuje cestující těsně obepínající svetřík naproti sedící dívky: „To je dovoz? Je krásný!"

Slečna je polichocena: „Hezký, že? A ani nebyl drahý! Co by jste za něj dal?"

„Obě ruce."


V kupé vlaku jedou vojín, lampasák a matka s dospívající dcerou. Vlak vjede do tunelu. Ozve se mlasknutí polibku a pak hrozná facka.

Lampasák si myslí: „Voják si užívá a mě za to fackují."

Matka si myslí: „To mám ale slušně vychovanou dceru."

Dcera si myslí: „Kdyby ten voják nebyl takové dřevo, tak si mě nemůže splést s matkou."

Vojín si myslí: „Až bude zase tunel, tak znova mlasknu a střelím mu ještě větší!"


Ve vlaku sedí babka a naproti dva holohlaví mladíci. Babka si jednou za čas dává flašku k puse. Pošeptal jeden mladík druhému: „Ty vole, ta na starý kolena nasává, co? To bude asi skotská, zvyšovali důchody."

Druhý mu odpoví: „Až vjedeme do tunelu, někde tu má bejt, tak jí flašku vycuknem a ochutnáme!"

Když vlak zmizel v tunelu, flašku jí sebrali a vychlastali. Po vyjetí z tunelu mají oba nepopsatelný výraz ve tváři.

„Blééé," odplivnul si jeden, „co to je?!"

Zeptají se tedy babky: „Babo, to nebyla skotská?!"

„Ne, tam si jenom občas odplivnu, protože mám tuberkulózu, chlapci zlatí...!"


Pan Blahoslav se snaží dohonit ranní vlak. Srazí se se sousedem a ptá se: „Můžu to vzít přes vaši louku? Chtěl bych chytit ten v 7:10."

„Jen klidně. A jestli se zase odvázal náš býk, tak chytíte ještě ten v 6:50."


Do přeplněného vlaku nastoupí mladík. Vleze do jednoho kupé, všechna místa jsou už obsazena, ale na zemi má jedna babička položenou velkou tašku. Tak se jí zeptá: „Babičko, mohl bych si sednout alespoň na tu vaši tašku?"

„No klidně, chlapče, ale hlavně dej pozor na vejce!"

„Co? Vy v té tašce máte vejce?"

„Néé. Hřebíky!"


Jedou dva chlapci vlakem okolo stáda krav. Jeden z nich najednou povídá tomu druhému: „V tom stádu bylo 254 krav."

Druhý se ho ptá: „Prosím tě, jak jsi to mohl tak rychle spočítat?"

„To je jednoduché," odpovídá první, „spočítáš nohy a vydělíš je čtyřma!"


Kontrola jízdenek v dělnickém vlaku. Chlap v kovbojském oděvu vytáhne na průvodčího dva velký kolty a říká: „Johnny dnes neplatí."

Průvodčí koukne do těch dvou hlavní: „No jasně, dneska neplatíš."

Druhý den se totéž opakuje. I třetí den se to opakuje a průvodčího to už naštve: „Co to má znamenat? Jak to, že dneska Johnny zase neplatí?"

Johnny sáhne do kapsy a říká: „Johnny má průkazku."


Jde takhle zajíc po vlaku, otevře dveře jednoho kupé a povídá: „Je tady mezi vámi nějakej frajer?"

Nikdo nic, tak zajíc povídá: „Tak mi všichni dáte korunu."

Jde do druhého kupé a situace se opakuje - žádnej frajer, tak zase vybere od každého po koruně a jde dál. Otevře dveře třetího kupé a zase povídá: „Je tady nějakej frajer?"

Z rohu se zvedne chlápek a suverénně povídá: „Já!"

Za zajícem se vynoří medvěd a povídá: „Tak frajere, ty to máš za deset, ostatní po koruně..."


Muž nastoupí do vlaku a po dlouhém hledání místa se posadí vedle roztomilé ženy. Okamžitě se k ní otočí a udělá „první krok":

„Víte," říká, „slyšel jsem, že jízda lépe utíká, pokud se dáte do hovoru se spolucestujícím. Pojďme si tedy povídat."

Žena, která si zrovna otevřela knihu, ji pomalu zavře a řekne muži: „O čem byste se chtěl bavit?"

„Hmm, nevím," řekne muž. „Což takhle nukleární energie?"

„OK," řekne žena. „To by mohlo být zajímavé téma. Ale nejdříve mi dovolte se na něco zeptat jako první. Kůň, kráva i jelen jedí to samé - trávu. Nicméně jelen vyloučí malé kuličky, kráva placatou koblihu a kůň vdolek ze suchých hoven. Proč si myslíte, že to tak je?"

Muž je ohromen. Až po chvíli odpoví: „Nemám nejmenší tušení."

„Tak mi řekněte," odvětí žena, „jak je možné, že se cítíte kvalifikovaným pro diskusi o nukleární energii, když neznáte ani hovno?"


Jede Kohn s manželkou ve vlaku, sedí v kupé naproti sobě. Najednou Kohn vstane a přisedne si k ní.

„Drahý, co to do tebe najednou vjelo?"

„Už jsem se na tebe nemohl koukat."


Rýchlo beží ten náš Jano

s rýchlikom ho spája lano.


Proč bývají nástupiště železničních stanic z betonu?

?

Aby cestující při čekání na zpožděné vlaky nezapustili kořeny.


V kupé: „Slečno, kam cestujete?"

„Do Ostravy."

„A co vás tam táhne?"

„Lokomotiva."


Ve vlaku se jeden cestující hněvá na průvodce: „Tento rychlík má už dvouhodinové zpoždění!"

„Jen se upokojte, jízdenka vám platí dva dny."


Roztržitý cestující si poseděl v jídelním voze a teď zmateně pobíhá po vlaku a hledá svoje kupé. Průvodčí se mu snaží pomoct: „...a nedokázal byste ho podle něčeho identifikovat?"

„To ano. Když jsem odcházel, byla před oblohou taková pěkná zelená louka s domem."


Zákazník nakupuje ve staničním bufetě: „Prosím nějaký sýr na cestu."

„Žádáte si to na jedení, anebo chcete zůstat v kupé sám?"


Průvodčí ve vlaku napomíná cestujícího: „Uvědomte si, že kouřit je dovoleno jen se souhlasem všech cestujících!"

„Ale vždyť já jsem v tomto kupé sám."

„V tom případě musíte vyčkat, dokud někdo nepřistoupí."


Chlapec vidí muže v uniformě. Přijde k němu a ptá se: „Strejdo, vy jste policajt?"

„Ale nééé, já jsem železničář. To jsem se jen tak hloupě tvářil!"


Chlápek ve vlaku se ptá průvodčího, kdy ten vlak staví v Libni.

„Pane, tohle je expres, ten v Libni nestaví."

„Vy si děláte legraci, ne? Ja nutně musím vystoupit v Libni!"

„Je mi líto, pane, ale tenhle vlak tam nestaví."

„Musí přece být nějaká možnost."

„No, jedna by byla. Můžu říct strojvedoucímu, aby zpomalil, a ja vás podržím nad nástupištěm a dostanu dolů."

„To zní šíleně. Bude to fungovat?"

„No, za pokus to stojí."

Vlak tedy vjíždí do nádraží, průvodčí drží chlapa za sako ve vzduchu. Chlápek ve vzduchu utíká. Průvodčí jej pomalu pouští níž a níž, až se chlapovy nohy dotknou nástupiště. Kmitají se neuvěřitelnou rychlostí. Průvodčí jej pouští, chlap pomalu ztrácí na rychlosti. Už to není sprint, ale normální svižný běh. Když chlapa míjí konec vlaku, z posledních dveří se někdo vykloní, popadne jej za límec, vtáhne do vlaku a povídá: „Chlape, máte štěstí, že jsem tu zrovna stál. Tenhle vlak totiž tady vůbec nestaví!"


Náčelník má s policajty hodinu fyziky: „Víte, proč vlak na kolejích drncá?" a pokračuje: „Rozebereme si problém: Vlak, to je vlastně lokomotiva a vagóny. Vagóny se jenom vezou, takže je zanedbáme. Zbývá nám lokomotiva. To je vlastně motor a kola, zbytek je nepodstatný, ten zanedbáme. Po kolejích jedou jenom kola, takže motor taky zanedbáme. Kola si zjednodušíme na jedno kolo, a to je vlastně kruh, že. Kruh, to je Pí Er na druhou. Pí je konstanta, tu zanedbáme a zůstalo nám Er na druhou, což je čtverec. A co dělá čtverec, když se otáčí? Drncá!!!"


Mladík jede v kupé s neznámou slečnou. Když ho dlouhé ticho přestane bavit, osloví ji: „Proč pořád mlčíte, slečno?"

„Mlčím, protože chci," odsekne slečna.

Mladík vyskočí a spráskne ruce: „Tak ona chce - a mlčí!"


Kecají spolu dva chlapi v hospodě.

„Představ si, včera v noci jdu domů, zkracuju si cestu přes trať a co nevidím - na kolejích leží ženská! Mladá, štíhlá, dlouhé nohy, velká prsa... Přece ji tam nenechám ležet, tak jí povídám: ´Ženská, proboha, co blázníte!?´ Vzal jsem ji k sobě domů, položil ji do postele, aby se zahřála. No, a pak jsem se osmělil, vlezl jsem k ní a vyzkoušel ta její prsa."

Ten druhý se ho ptá: „Byla hezká?"

První se zarazil a povídá: „Víš, že ani nevím. Hlavu jsem nenašel."


Cestující v kralupské lokálce si všiml, že průvodčí má na jmenovce napsáno Václav Klaus. Povídá: „Koukám, že se jmenujete Václav Klaus."

„Jo, tak se jmenuji."

„To je docela známé jméno."

„No, ani se nedivím. Taky tu už jezdím čtyřicet let."


Přijede motoráček na konečnou do Rožmitálu pod Třemšínem. Otevřou se dveře, lidé vystoupí, strojvedoucí si otevře noviny. Po pěti minutách zvedne hlavu a za okénkem vidí, že vevnitř někdo zůstal, tak hlasitě zařve: „Konečná! Vystupovat!"

Starší paní zavře knihu a ještě hlasitěji zvolá: „Pro vás snad paní Konečná, hulváte!"


Motoristická sezóna byla v plném proudu a mnoho řidičů využilo služeb autovlaku „Laborec" při cestě z Prahy do Tater. Jeden takový starší sušinka sedí v kupé vozu druhé třídy a těsně před odjezdem z hlavního nádraží si k němu přisednou tři rozdovádění motorkáři. Mají již hodně upito. První típne své cigárko v chlápkově koláči. Druhý mu plivne do kafe a třetí obrátí jeho tácek s párkem na podlahu. Bez náznaku odporu se hubeňour zvedne a odchází z kupé.

„Hehe, nic moc chlap, co?" povídá motorkářský kápo průvodčí.

A černovlasá průvodčí se šibalsky usměje: „No, a řidič taky mizernej. Zrovna při couvání z rampy na vagon svým džípem rozmačkal tři nablejskaný motorky."


Při stavbě koridoru Břeclav - Přerov bylo nutno provést na trati příčný výkop. Traťoví dělníci tedy zhotovili ceduli s nápisem „Kolej č. 1 uzavřena!" a zapíchli ji vedle trati.

Úsek trati je mezi Rohatcem a Moravským Pískem rovný jako pravítko, proto strojníci traťových mechanismů nic před sebou neviděli a mysleli si, že je to nějaká legrace. Všichni tedy jeli se svými stroji dál až k místu, kde jindy býval oběd. Teprve po čtyřech kilometrech narazili na rozkopanou trať a museli se vrátit zpátky do výchozí stanice. Když se vraceli, uviděli, že je na ceduli z druhé strany napsáno: „Já vám to říkal."


Jak se pozná, že v depu kolejových vozidel pracuje blondýna?

Ve skladišti je postel a strojmistři se blaženě usmívají.


Baví se dvě noblesní dámy ve vlaku.

„Slyšela jste to, že včera přejeli ve vedlejší ulici kominíka?"

„Buďme rády, že máme vlaky! Dneska už si člověk nemůže bejt jistej před auty ani na střeše."


Vánoční přání: „Chtěl bych zemřít klidně ve spánku, jako můj děda, a ne křičící s vlasy zježenými hrůzou, jako cestující nočního motoráku, který můj děda - strojvedoucí - řídil."


Kterou tepnu upír nikdy nepřekousne?

Železniční...


Na kongres jede z Prahy do Ostravy skupina inženýrů a manažerů. Jsou to samé „kapacity", a proto si pro cestu zvolily nejluxusnější český vlak.

Každý manažer má svoji jízdenku, inženýři mají dohromady jen jednu jízdenku. Najednou inženýr Robert volá: „Jde průvodčí!" a všichni inženýři se natlačí do jednoho WC. Průvodčí zkontroluje jízdenky manažerům a, když uvidí zamčené dveře na WC, zabouchá na ně: „Jízdenku prosím!" Z WC se zpod dveří vysune jeden lístek, průvodčí ho cvakne, prostrčí zpět, poděkuje a spokojeně odchází.

Už na peroně v Ostravě hlavním nádraží se to rozkřiklo. Manažeři si celý den slibovali, že také něco originálního vymyslí. „Přece nejsme o nic horší než ti obyčejní inženýři," chlácholil ostatní nejvyšší manažer Petr. „A peněz také nemáme nazbyt," přikyvoval Pepa.

Na zpáteční cestě si manažeři pořídili jen jeden lístek a inženýři dokonce nekoupili jízdenku žádnou. Jeden z manažerů: „Jde průvodčí!" a všichni manažeři se utíkají schovat na WC (jak malí Jardové). Inženýři trochu pomaleji odcházejí na další WC. Poslední z inženýrů ještě, než se schová, zabouchá u manažerů: „Jízdenku prosím..."


Ponaučení? Manažeři často používají inženýrská řešení, aniž by jim rozuměli.


Předpisář ČD, a. s., pan Josef Balek: „Možná mě počítačoví experti napadnou, že není možné, aby se text změnil sám od sebe; já takový expert nejsem, ale stalo se mi to."


Z rozhlasu na nádraží se ozve hlášení: „Všichni zaměstnanci Českých drah se dostaví do půl pasu vysvlečeni ke druhé koleji!"

Po chvíli už u koleje stojí řada nádražáků a kolem nich projede rychlík. Z rozhlasu se ozve: „V rámci úsporných ekonomických opatření jste právě byli prohlédnuti závodním lékařem."


Mladík dobíhá vlak a nedoběhne. Zastaví ho děda a povídá mu: „Pamatuj si, mladíku, že za vlakem, tramvají a ženskou se neběhá, přijdou samy nebo můžeš počkat na další."


Partnerka si mezi vzdechy stěžuje mladíkovi, který si to s ní rozdává v kolejišti: „A já hloupá husa myslela, že se jdeme milovat na studentskou kolej!"


Na zastávce stojí plně obsazený vlak chystající se k odjezdu. Běží za ním celý zpocený chlap a křičí: „Zastavte, jinak nestihnu práci!"

Průvodčí už už chce dát povel k odjezdu, ale cestující ho přesvědčí, aby počkal. Chlapík doběhne k zadním dveřím, naskočí, dveře se zavírají a on si vítězoslavně oddychne. Pak vyndá odznak a řekne: „Revize jízdenek."


Policejní mluvčí k novinářům: „Snažili jsme se trochu zúžit okruh lidí, kteří připadají jako možní podezřelí v případě člověka, který klade nálože na železniční tratě. Rozsáhlým vyšetřováním se nám podařilo zjistit, že se to může mstít kdokoliv z cestujících, kteří se alespoň jednou svezli vlakem Českých drah."


V nádražní hale před okýnkem s informacemi stojí dlouhá fronta lidí. Konečně se k okénku propracoval i pan Coufal: „Prosím vás, kdy jede rychlík do Ostravy?"

„Nevím," odpoví slečna, „další prosím..."


Paní průvodčí žasne: „Tak ty, hochu, nemáš ani jízdenku, ani peníze?"

„Nemám..."

„To si ovšem budeš muset v příští stanici vystoupit, víš to?"

„Vím, prosím. Já tam jedu."


Revizor kontroluje ve vlaku lístky. „Proč mi podáváte dva platné lístky, to vám nestačí jeden?"

„Ten druhý mám, kdybych ten první ztratil..."

„No dobře, ale co když ztratíte i ten druhý, ha?"

„No tak to mám ještě tady v kapse permanentku!"


Výpravčí na nástupišti povídá cestujícímu: „Nechte nám tu adresu a my vám pošleme dopis, až pojede další vlak."


„Jaké jste udělali opatření v souvislosti s meškáním vlaků?"

„No, postavili jsme do čekárny tři nové lavice!"


Jdou dva blázni po kolejích a jeden říká: „Krucinál, ty schody jsou na nic!"

A druhý na to: „Co schody, ale to zábradlí! Raději počkejme, už nám jede výtah."


„Vy jste tramvaják? Tak proč chcete nyní jezdit s náklaďákem?" podivuje se pracovnice na úřadě práce.

„S tramvají nemohu dělat žádné melouchy."


Obrátil se netrpělivý cestující v jídelním voze na vedoucího: „Prosím vás, teď jsme v Břeclavi, nemohl byste mi laskavě zjistit, jestli je u vás ještě zaměstnaný číšník, u kterého jsem si v Pardubicích objednal kávu?"


Ptá se U dvou soudků pana Veselého pan Smutný: „To mi tedy, Josef, vysvětli, proč ty chodíš každý den ke všem rychlíkům, co přijedou na nádraží z Plzně."

„Víš, já mám v Plzni zlou tchyni. A víš, jak je to krásné, když ona z toho vlaku nevystoupí...?"


Dříve, než zastavil vlak ve stanici, přistoupila velmi tělnatá paní k průvodčímu a úpěnlivě ho prosila: „Pane průvodčí, buďte tak laskav a pomozte mi vystoupit. Jak vidíte, jsem trochu silnější a musím lézt z vozu pozpátku. Ale kdykoliv se o to pokusím, některý váš kolega si myslí, že nastupuji a postrčí mě zase dovnitř. Už jsem tak přejela pět stanic..."


Povídá mladý železničář své nastávající:

„Až se vezmeme, přestaneš chodit do práce."

„Jak to, to máš tolik peněz?"

„Ne, ale koupím ti kolo."


Potkaly se manželky železničářů.

„Proč jsi tak smutná?"

„Ále, manžel má službu. Však ty také máš ponurou náladu."

„Nediv se, manžel službu nemá."


Cestující: „Mám ještě čas se rozloučit s manželkou?"

Průvodčí: „To záleží na tom, jak dlouho jste ženatý."


„Jó, dříve, když viděl džentlmen na nádraží dámu s kufry, tak přiskočil a pomohl jí je odnést..."

„Ale dámo, to máte dnes taky, jenomže ten džentlmen se už nevrátí..."


Paní učitelka se ptá v deváté třídě žáka Ptáčka: „Kam půjdeš, Alane, po škole?"

„Jako vždycky, paní učitelko, na vlak a domů..."


„Jak to, holčičko, že nemáš jízdenku, kolik je ti let?," hartusí průvodčí.

„To máte těžké, ono se to každý rok mění, tak já nevím."


Vlak se blíží k tunelu. Slečna staršího data se podívala přítomnému mladíku do očí a ostře pravila: „Upozorňuji vás, mladý pane, že budu křičet, kdybyste se pokusil mě políbit..."

„Já také, slečno...," odpověděl mladík.


„Co jsi tak potlučená?," ptá se Anička své sousedky.

„Ále, manžel si na mě vyjel."

„To ze vzteku?"

„Ne, z lokomotivního depa."


Před ručně stahovanými závorami stojí předlouhá fronta netrpělivých řidičů. Vlak nikde. Konečně zazvoní telefon, závorářka poslouchá a pak s radostí vybíhá oznámit zprávu řidičům: „Budete muset ještě mít chvilinku strpení, hlásili mi, že rychlík má 180 min zpoždění."


Baví se u lahve piva dva bezdomovci na hlavním nádraží v Praze.

„Jak jsi přišel o ty nohy?," ptá se jeden.

„Jen jsem si tak trochu zdřímnul," dí druhý.

????

„No vážně, vole, ale bylo to zrovna na kolejích!"


Kdo je to úspěšný železničář? To je ten, který dovede vydělat více, než jeho žena stačí utratit. A kdo je úspěšná žena? To je ta, která takového železničáře najde.


„Pane doktore, mám takový problém. Pravidelný klapot vlaku mne uspává."

„Ale to přeci není problém, vždyť to může být i příjemné."

„No, jak pro koho, já jsem strojvedoucí."


U pokladny na nádraží: „Chcete vystavit víkendovou jízdenku přátelství do Saska na počkání?"

„Ano."

„A chcete čekat dva dny nebo týden?"


„Víš, jak se k 1. 1. 2003 rozdělili železničáři?", baví se dva traťoví dělníci na stavbě koridoru.

„To teda nevím."

„Na poctivce a spekulanty. Poctivci jsou ti, co mají supermoderní rodinné domy, zahraniční limuzíny, cestují po světě, mají devizová konta a děti na studiích v Oxfordu. A spekulanti - ti jen spekulují, jak po zaplacení inkasa vyjít od výplaty k výplatě."


Na nábřeží u Vltavy vedou dva lokajové klopýtajícího Dalibora Zeleného.

„Teprve je dopoledne a ten váš generál je tak opilý?," ptá se starší paní.

„Ale kdepak opilý, někdo mu před ředitelstvím ukradl auto a my ho teď učíme chodit."


Co znamená zkratka ČD?

????

Času dost!


Přednosta stanice po letech potká svou bývalou sekretářku a ptá se: „Tak co, máte to na tom svém novém pracovišti lepší?"

„Lepší ani tak ne - ale hlavně častěji!"


„Jak sednu do vlaku, tak hned spím," svěřuje se pan Novák spolucestujícímu.

„A nepřejel jste už někdy?"

„Vyloučeno, já se vždycky probudím přesně tam, kde mám."

„A kam jedete dnes?"

„Do Kolína."

„Hmm, právě vjíždíme do Pardubic."

„A hrome, to je tím, že jsem nespal."


„Tak si představ, že Franta včera zastavil stopařce a dostal nižší prémie."

„Prosím tě, vždyť byl včera ve službě a vedl IC 171 Praha - Vídeň."

„Tak asi proto..."


Vlak jede k Plzni. V koutě u okna spí cestující. Vlak zastaví, průvodčí seskočí a volá: „Plzéééééň!"

Cestující se probírá z dřímot a natahuje ruku: „Ježíšmarjá, dejte mi honem taky jednu!"


„Pane výpravčí, prosím vás, kdy jede vlak do Tábora?"

„Teď jsem ho pustil, támhle odjíždí. Ale už ho nechytíte."

Pán se rozběhl a pádí za vlakem. Po chvíli se vrací celý umazaný, samá boule.

„No vidíte, že jste ho nechytil," povídá výpravčí.

„Ále chytil, ale na mostě se mi vyškub."


Probíhaly zkoušky hradlařů. Všichni vědí všechno, komise se nudí. Přichází starý Nejezchleba a dostává otázku: „Jednokolejka. Vypustili nákladní vlak omylem a proti němu rychlík. Máte ten rychlík zastavit. Co uděláte?"

„No, budu mávat červenou lucernou."

„Zapomněli jsme vám říci, že je bouřka, průtrž mračen, blesky!"

„Aha, mám doma křídlovku, tak bych troubil."

„Když je bouřka, tak není přece nic slyšet," odporují hlasy z komise.

„Tak doběhnu domů a vzbudím starou."

„To jako manželku?"

„Jo, manželku. A řeknu jí, stará, vstávej, takovou srážku už nikdy neuvidíš."


Mládenec dobíhá rychlík a šťastně se vyhoupl na stupátko posledního vozu. Vstoupil do vagonu, těžce oddychuje, ale spokojenost mu zářila z očí.

Obstarožní pán stojící na chodbičce si ho změřil a jedovatě povídá: „Vy už dneska nic nevydržíte. To já, ve vašem věku, jsem byl jinačí kabrňák. V každé ruce jedno zavazadlo, na zádech batoh a do vlaku jsem zásadně nenastupoval, než za jízdy."

„Jo milej pane," skromně se hájí mladík, „já jsem ten rychlík zmeškal už v předcházející stanici."


„Pane průvodčí, jedu do Svitav. Tři noci jsem oka nezamhouřil, a tak bych si chtěl trochu schrupnout. Prosím vás, byl byste tak laskav a před Svitavami mě vzbudil?"

„Ale milerád, pane. Spolehněte se. Můžete spát sladce jako andílek."

„Jenže, pane průvodčí, víte, když jsem rozespalý, tak jsem strašně protivný a mrzutý, budu třeba nadávat..."

„Milý pane, na to jsme na dráze zvyklí!"

„Možná se budu i bránit, ale na to nedbejte, vzbuďte mě a vyšoupněte z vlaku, ano?"

„Přeji krásné sny, pane. Ve Svitavách vás vyexpeduji, i kdybyste řádil jako asijská chřipka."

„Mockrát vám děkuji."

Muž se spokojeně zavrtal do kabátu a usnul. Probudil jej hlas přibližujícího se průvodčího: „Praha Holešovice, konečná stanice, vystupovat."

„Ježíšimarjá, chlape, já vás snad roztrhnu! Vždyť jste mě ujišťoval, že mě včas vzbudíte! Vy jste mi dokonce slíbil, že mě ve Svitavách vysadíte!!"

„Vida, mne se to hned nezdálo. Ten pán, co jsem ho vysadil, řádil jako pominutý. Urval mi klopu, výpravčího kousl do ruky a pak se mu zakousl do výpravky. Dva chlapi jej museli držet, než jsme odjeli..."


„Víš, že i vlak může být pobožný?"

„Co je to za nesmysl!"

„Na jednokolejce se přeci co chvíli křižuje."


Přikymácí se zjevně opilý cestující k rozsvícené lampě na perónu, vytáhne z kapsy klíče a snaží se je zasunout do rozsvícené lampy. Okolojdoucí příslušník železniční policie jej žertem osloví: „Ale copak, vždyť nejsou doma!"

„Jak to, že nejsou doma, když nahoře ještě svítí!"

[CNW:Counter]

Nezávislý železničář, server o odborných a politických problémech železnice. ISSN 1214-9039

Copyright (c) 2003 - 2007  M. Najman.  Webdesign: M. Šindelář a M. Najman.  Všechna práva vyhrazena.
Redakce a technické dotazy:  redakce@nezavislyzeleznicar.info